V červnu roku 2017 obdržela naše tělovýchovná jednota od MŠMT v rámci PROGRAMU VIII - Organizace sportu
ve sportovních klubech na podporu mládežnického sportu v roce 2017 významnou finanční částku. TJ tuto dotaci plně poskytne na odměny kvalifikovaným trenérům pracujícím s mládeží ve sportovních oddílech a odboru SPV.

TOPlist

Co se vám vybaví jako první, když se řekne: Čakovice? Samozřejmě moje začátky. Bylo mi tak devět deset let, akorát jsme se přestěhovali. Stavěl se stadion, takže to všechno tak pěkně navazovalo. Přišli kamarádi, dal se dohromady dobrý mančaft. Vše do sebe zapadlo.


Josef Jurkanin

V jaké mládežnické kategorii jste tenkrát začínal?

Tady se hrála tehdy jedna soutěž v Čakovicích, okres Praha východ. Hrály to okolní vesnice.

A v Čakovicích jste strávil celé fotbalové mládí?

V podstatě do sedmnácti let, než jsem přestoupil do Sparty. Když nám bylo šestnáct, tak se přestupovalo do dorostu, se kterým jsme se s Čakovicemi dostali až do dorostenecké ligy. Tenkrát to byla bomba! V podstatě venkovský klub, i když blízko Prahy, udělal díru do světa. Skončili jsme na druhém místě za Spartou.

Co se s tímto úspěšným týmem dělo dál?

A pak už se to rozpadlo. Kluci o dva tři roky zestárli, postupně odcházeli na vojnu a já přestoupil do Sparty.

Jak se takový přestup kluka z malých Čakovic do velké Sparty urodil?

Přišli sparťanští funkcionáři, trenér Ježek, kteří měli zájem, dalo se to dohromady a nakonec to dopadlo tak, jak dopadlo.

Bylo to kvůli přátelskému zápasu, ve kterém jste tehdy nastoupil?

Ano, v Čakovicích hrála Sparta. Tuším, že vyhrála 3:0. Mne postavili jako patnácti nebo šestnáctiletého do áčka a tam si mne asi všimli.

Kolik hráčů z vašeho úspěšného dorosteneckého čakovického týmu pak do Sparty nebo do jiných ligových klubů odešlo?

Byli jsme tam tři, kteří hráli ligu. Olda Urban, který hrál se mnou ve Spartě a také Jirka Rosický, ten o rok dřív. Olda musel absolvovat vojnu, tak tam byl později.

Jaké to pro vás bylo přejít do Sparty, která tehdy vládla českému fotbalu?

Pro mne to bylo docela krušné, protože ten přechod z dorostu mezi chlapy, to nebyla žádná sranda. V Čakovicích jsem měl kamarády, byl jsem zvyklý na prostředí a najednou jsem přišel mezi Kvašňáka, Koubu, Vojtu a další. Takže to bylo docela natvrdo, bych řekl. Po třech měsících jsem si řekl, že ze Sparty uteču a vrátím se do Čakovic (úsměv).

Ale nakonec z toho byla pěkná kariéra…

To ano. Strávil jsem ve Spartě devět sezon, rok 1966 až 75. Ten začátek byl asi nejhezčí. Těch prvních pět roků, než mi ve třiasedmdesátém praskla achilovka. Díky tomu jsem promarodil celý rok, výkonnost šla dolů a pak už to nikdy nebylo ono.

Pak už vaše ligová kariéra končila, že?

Odehrál jsem celkem třináct sezon, končil jsem vlastně ve Slavii, kde jsem byl rok a půl. Ve Spartě jsem končil v pětasedmdesátém, kdy jsem se střídal s Pavlem Stratilem. Pak jsem šel do Teplice, poté byla Příbram, která hrála druhou ligu. Většinou jsem to měl v těch klubech na dva roky. Z Příbrami jsem pak šel do Břevnova.

Dokázal byste vypíchnout největší okamžiky vaší kariéry?

Tituly se Spartou a účast na mistrovství světa v Mexiku, i přesto, že jsme tam všechny tři zápasy prohráli.

A dovolí vám zdravotní stav hrát ještě dnes?

Ano, chodím hrát pravidelně za starou gardu Sparty.

Zdroj : Michal Káva – Čakovické noviny